Co je to relativní neúčinnost?
Relativní neúčinnost je institut, který poskytuje věřitelům právo na posouzení účinnosti právních jednání dlužníka. Když se dlužník snaží zkrátit uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky, věřitel může požadovat, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči němu právně účinné.
Institut relativní neúčinnosti právních jednání byl vyvinut, aby pomohl chránit věřitele před obchodními partnery, kteří se snaží zbavit se svých povinností vůči nim. Tento institut je obdobou institutu odporovatelnosti, který umožňuje věřiteli podat návrh na zrušení jakýchkoli právních jednání, která by mohla vést k omezení jeho práv nebo zkrácení uspokojení jeho pohledávky.
Relativní neúčinnost může být aplikována v situacích, ve kterých dlužník realizuje jakékoli právní jednání, které může omezit práva věřitele, nebo zkrátit jeho uspokojení. To může být například uzavření nových smluv s jinými věřiteli nebo přenášení majetku dlužníka na jinou osobu.
Pokud se věřitel rozhodne iniciovat relativní neúčinnost, musí předložit důkazy o tom, že právní jednání dlužníka je protiprávní, a že by mohlo omezit jeho práva nebo zkrátit jeho uspokojení. Pokud soudní orgány rozhodnou, že právní jednání je protiprávní, zruší právní účinnost právního jednání dlužníka.
Relativní neúčinnost je také často používána v situacích, kdy se dlužník snaží vyhnout se svým finančním povinnostem, nebo kdy jeho právní jednání bylo vykonáno za účelem omezení práv věřitele.
Věřiteli se také často umožňuje vyžadovat nejprve platbu od dlužníka předtím, než se pokusí uplatnit institut relativní neúčinnosti. Pokud se dlužník odmítne vyplatit, může věřitel podat žalobu k soudu a požadovat, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči němu právně účinné.
V zásadě je tedy institut relativní neúčinnosti právních jednání důležitým právním nástrojem, který umožňuje věřitelům vyžadovat právní ochranu proti obchodním partnerům, kteří se snaží omezit nebo zkrátit jejich práva nebo uspokojení. Tento institut je důležitým nástrojem pro ochranu práv věřitelů a je důležitým prvkem pro udržení finanční stability.
