Když se řekne „zástavní dlužník“, můžete si myslet, že je to jedna a ta stejná osoba, která je vlastníkem zástavy. Toto je však obecně mylná představa. Existuje totiž rozdíl mezi zástavcem a zástavním dlužníkem.
Zástavce je většinou fyzická osoba, která podepsala zástavní smlouvu a odložila věc do zástavy. Zástavní dlužník je však vlastníkem zástavy. Zpravidla se jedná o jednu a tu samou osobu, ale může se rovněž stát, že zástavce a zástavní dlužník jsou dvě různé osoby.
Zástavní dlužník je ten, kdo je vlastníkem zástavy. Tato osoba je v podstatě pohledávkou na někoho jiného. Zástavní dlužník je zodpovědný za vyplacení zástavy, ať už se jedná o peníze, nebo jinou věc, jako například vozidlo. Zástavní dlužník musí vyplatit zástavu, aby získal svou věc zpět.
Zástavní smlouva je dohoda, kterou uzavírají zástavce a zástavní dlužník. Je to prostředek, jak se zajišťuje, že zástavní dlužník bude zástavu vyplatit. Zástavní smlouva uvádí, jaká věc je v zástavě a jaký je výše dluhu. Zástavní smlouva také uvádí, že pokud zástavní dlužník nedodrží své závazky, je vázán zástavcem uložit jistinu, která bude použita k vyplacení zástavy.
Dne 9. dubna 2013 vydalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky vyhlášku, která upravuje pravidla pro uzavírání zástavních smluv. Tato vyhláška stanoví, že je nutné, aby zástavce a zástavní dlužník podepsali zástavní smlouvu, která musí být písemná. Zástavní smlouva musí být také podepsána notářem nebo soudním exekutorem.
Zástavní dlužník má právo nahlížet do zástavní smlouvy, kterou podepsal. Je tedy důležité, aby si zástavní dlužník udělal čas na to, aby si smlouvu prostudoval a aby mohl pochopit, na jakém principu je zástava založená. Pokud zástavní dlužník nesplní svou část smlouvy, může se stát, že ztratí svou věc, i když je vlastníkem zástavy.
V závěru je důležité zmínit, že všechna práva a povinnosti zástavního dlužníka jsou uvedena v zástavní smlouvě. Proto je velmi důležité pro zástavní dlužníka, aby si přečetl smlouvu, aby si byl vědom svých práv a povinností vůči zástavci.
